Před dvaceti lety o Štědrém dni zemřel hořovický básník Ivan Slavík

20. prosince 2022

Od roku 2017 nese hořovická knihovna jméno básníka Ivana Slavíka. Ten sice nepatří k hořovickým rodákům, avšak po desítkách let, kdy v Hořovicích působil, už je s tímto městem neodmyslitelně spjatý. Žil tu od 50. let až do své smrti, od které na Štědrý den uběhlo přesně 20 let.

Básník, překladatel a pedagog Ivan Slavík se narodil 23. ledna 1920 v Praze. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze-Vršovicích se zapsal na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor čeština, němčina, avšak nedlouho poté byly vysoké školy uzavřeny. A tak nastoupil jako knihkupecký učeň u firmy Fromek (budoucí knihkupectví Odeon). Později působil jako kancelářský praktikant u Velkonákupní společnosti družstev a v letech 1942–1945 byl totálně nasazen jako pomocný soustružník a mechanik u firmy ETA ve Vršovicích. Po roce 1945 začal studovat češtinu, francouzštinu a filosofii na FF UK.

Absolvoval roku 1948. V tom samém roce nastoupil jako středoškolský profesor na pražské gymnázium, kde sám maturoval, oženil se a byl úředně přeložen na gymnázium do Domažlic, ale už v roce 1952 učí v Hořovicích, odkud pocházela jeho žena. Hořovickou pedagogickou dráhu započal na základní škole. Následovalo téměř 20 let na strojní průmyslovce a necelých 10 let na hořovickém gymnáziu. Po odchodu do důchodu se věnoval výhradně literatuře.

Psát začal mezi 18. a 20. rokem. Roku 1946 konvertoval ke katolictví a o rok později debutoval sbírkou Snímání (původně Snímání z kříže), kterou se zařadil mezi křesťansky orientované básníky. Vzápětí se ale dočkal zákazu publikování a soustředil se na překládání. Překládal z francouzštiny, angličtiny, němčiny, ruštiny a španělštiny. V dílech Sláva a pád Tenočtitlanu, Popol Vuh a Motýl z obsidiánu přiblížil českému čtenáři předkolumbovské americké kultury, a dokonce pro tyto knihy překládal z původních aztéckých a mayských pramenů. Několik vlastních básnických sbírek vydal v 60. letech (Deník Arnošta Jenče, Stín třtiny, Já A.J., Osten, Hlohový vítr), ale jinak mohl svobodně publikovat až po roce 1989.

Po letech prožitých v Hořovicích se ze Slavíka stal znalec hořovického regionu. Pravidelně přispíval do Podbrdských novin a některé články a eseje věnované zdejší krajině vydal knižně v díle Propadliště paměti: Podbrdskem v čase i prostoru. 

Vedle ceny Mladé fronty za překlady a výroční ceny Odeonu za Slávu a pád Tenočtitlanu z 60. let získal v roce 1997 Cenu Jana Zahradníčka (udělována za básnické dílo). O rok dříve byl oceněn českou biskupskou konferencí Řádem svatých Cyrila a Metoděje za celoživotní básnické a překladatelské dílo, přinášející do české literatury závažné hodnoty inspirované křesťanstvím.

Více o autorovi prozradí kniha Hory roků, která shrnuje Slavíkovy deníkové záznamy z let 1960–1990 či souborné Básnické dílo I a Básnické dílo II.

Autor: Iva Stluková

Zdroje