O výtvarném umění, projektech a inspiraci s MgA. Andreou Borovskou

Vynalézavý Verne, Vzduchoplavci, Podivná knihovna, výzdoba knihoboxu – a v neposlední řadě výmalba chodby vedoucí na oddělení pro děti – to vše jsou projekty, které vznikly ve spolupráci knihovny se ZUŠ Václava Talicha, konkrétně se studenty výtvarného oboru pod vedením MgA. Andrey Borovské.

Jak se vám daří v tomto letním čase?

V tomto období je vše rychlé, ráno je brzy světlo, s prvním ptačím pípnutím a rozedněním vyskakuji z postele, aby mi náhodou venku neuteklo něco pěkného. Rychle se vytrácí ranní chlad a rosa, které střídá horko. Rychle se přižene bouřka, v chvatu kopíte seno, abyste ho za chvíli zase rozložili. Ani se nenadějete a slepice se soumrakem zalézají do kurníku, rychle se začnou klížit oči a vy už se těšíte, že ten kolotoč začne zítra zase nanovo. Mám se krásně a rychle.

Jak probíhá konec školního roku na základní umělecké škole?
Také rychle. Je třeba dokončit všechnu rozdělanou tvůrčí práci, vyhlásit výsledky soutěží, uspořádat závěrečnou výstavu všech žáků. Musíme připravit dárky pro absolventy, kteří tento rok končí studium, uspořádat talentové zkoušky pro nové zájemce. Jak se říká „Konec dobrý, všechno dobré“, takže podle mne poslední týdny výtvarky musí být stále zábavné, nabité tvůrčí prací, aby se nestaly jen pouhým čekáním na prázdniny a motivovaly děti k pokračování i v dalším roce.

Co vás vůbec přivedlo ke studiu výtvarného oboru?

Pokud máte na mysli, proč jsem studovala výtvarné umění, tak to byl plán B. Vždy jsem chtěla být ošetřovatelem v ZOO, ale máma říkala: „Andrejko, na zametání výběhů jsi moc chytrá, zkus uměleckou školu, když tak pěkně kreslíš.“ Takže jsem absolvovala talentové zkoušky na věhlasnou pražskou Hollarku, ale pro velký počet uchazečů mne napoprvé nevzali. Rok jsem studovala na gymnáziu Arabská v Praze, ale matematika mě tak trápila, že jsem vynaložila všechny síly na přípravu na další talentovky, a napodruhé už to vyšlo. Z Hollarky jsem pokračovala na pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (VŠUP), ale tam jsem se dostala až napotřetí, protože do ročníku se přijímají standardně jen dva studenti.

Se studenty každý rok pracujete na konkrétní téma. V letošním školním roce to byli „Vzduchoplavci“, pod jejichž křídly vznikly například návrhy originálních létajících tvorů či výstava Vynalézavý Verne. Mohla byste nám je přiblížit?

Snažím se podněcovat dětskou představivost, vymýšlím témata, o kterých musejí děti přemýšlet a není možné je jen tak vyhledat na Googlu. Chci, aby si děti samy vybájily své tvory, daly jim tvář, určité vlastnosti, vymysleli si, z jaké jsou rodiny apod. Děti výborně pracují s technologiemi, ale zároveň se na ně spoléhají i v případě, kdy mají zapojit svoji fantazii. A nedochází jim, že co najdou na internetu, už dávno není originální.

Jak se rodí nápady na celoroční témata?

Témata vymýšlíme společně všichni čtyři vyučující na výtvarném oboru. Téma musí být jasně formulované a představitelné, lákavé, zároveň ale nepříliš konkrétní, aby na ně bylo možné navléknout techniky a žánry, které musíme v daném roce probrat – portrét, figuru, studie, písmo, olejomalbu, kvaš, linoryt atd. Snažíme se nereagovat na výročí či události toho roku, protože na tato témata zadávají úkoly na základních školách, takže hledáme originální inspiraci.

Co nebo kdo vás v životě nejvíce inspiruje?

Příroda.

Máte už nějaké plány na příští školní rok?

Další školní rok začneme dříve než ostatní, protože už 28. srpna odjíždíme na týdenní malířský plenér Na Slapnici. Tam se poprvé potkáme ve výuce s kolegyní výtvarnicí, která u nás nastupuje jako nová učitelka. Na plenéru v pustině u večerního ohně, doufám, vymyslíme i téma na další rok. Od října přibudou k žákům v základní výuce ještě studenti kurzů přípravy na talentové zkoušky, kteří je budou skládat v lednu 2024. Plán je jasný: zaujmout, naučit, připravit, nenudit, navnadit – a to vše v pohodové tvůrčí atmosféře.

Letošní rok byl v Berouně vyhlášen rokem Václava Talicha, který by 28. května oslavil 140. narozeniny a jehož jméno vaše škola nese. Máte v plánu při této příležitosti nějakým způsobem připomenout tuto významnou regionální osobnost?

Tak to je spíše otázka na naši paní ředitelku, přeci jen je to spíše příležitost pro muzikanty. Výtvarka se oslav tohoto výročí účastnila formou velké výstavy v oranžerii zámku Liteň a dnem otevřených ateliérů. Malování hudebních motivů, nástrojů a portrétování Václava Talicha děláme docela často, tyto motivy používáme při tvorbě plakátů na školní akce, ale nesmíme tím žáky přehltit.

Vaším manželem je berounský výtvarník Kameel Machart, společně provozujete grafické studio Machart. Jak funguje vaše umělecká spolupráce?

Kameel je milovníkem příběhů, pohnutých osudů, historie, novin a knih. Jak slyší nějaký příběh, už si ho představuje v knižní obálce, vydaný, ilustrovaný, svázaný ve výkladní skříni knihkupectví. Kameel je skvělý kreslíř, hlásil se na VŠUP na grafický design, ale při talentovkách si pro něj přišel ilustrátor Miloslav Jágr z oboru televizní a filmová tvorba a vybral si ho do svého ateliéru. Kameelovy ilustrace jsou osobité, nezaměnitelné a nápadité, v tom se mu vůbec nemohu rovnat. Moje práce ve studiu je nárazová, tak jak přicházejí zakázky na tvorbu firemních značek, manuálů a grafického designu.

Studio v současné době pracuje mimo jiné na realizaci výstavy připomínající významné výročí hudlického rodáka Josefa Jungmanna. Pro koho je výstava určena a jak je koncipována?

Vzniklo dvanáct velkoplošných panelů, které budou tvořit putovní výstavu po školách v regionu. Zdařilé libreto k výstavě sepsal Jiří Topinka, kterému se podařilo oprostit se od „jiráskovského“ výkladu dějin a plasticky představit osobnost Josefa Jungmanna v kontextu české i středoevropské historie. Aby byla výstava přijatelnější pro mladou generaci, oživil ji Kameel sérií ilustrací s přiměřenou dávkou humoru i sarkasmu. Některé z těchto ilustrací pak animační technikou rozhýbal absolvent Ateliéru filmové a televizní grafiky na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové Mikuláš Suchý. Tato kratičká videa budou tvořit doplněk webových stránek i soutěžní aplikace.

Studio Machart se specializuje na vydávání regionálních publikací. Které z nich byste našim čtenářům doporučila?

Za jeden z nejzáslužnějších titulů považuji knihu „Berounsko a jeho Židé“, která svým způsobem zkouší splatit dluh berounským občanům, kteří se stali oběťmi holocaustu a na které občas zapomínáme. A za pozornost by jistě mohla stát i slibně se rozvíjející série obrazových průvodců po regionu – Podzemí Berounska a Hořovicka, Houby Berounska a Hořovicka a nyní čerstvě i Život Berounska a Hořovicka. A pak je tu ještě jedna velká reprezentativní obrazová publikace, na níž spolupracujeme s vlastivědným spolkem Petrbok a která se ke čtenářům dostane letos na podzim. Ale více nebudu prozrazovat…

A co vaše děti, syn a dvojčata? Jsou také umělecky nadaní?

Všechny tři děti jsou nadané a já je obdivuji, s jakým zápalem se věnují svému vzdělávání, ale výtvarné umění nestuduje ani jeden. Nejstarší syn (28) je bubnující doktor filozofie 😊. Uvažoval o tom, že bude bicí studovat na konzervatoři, ale pak převážil zájem o politologii a historii. Nyní učí na anglickém gymnáziu v Praze dějepis, vede maturitní semináře historie a angažuje se v projektu Dějepis plus, který se snaží dostat do škol moderní způsob a metody výuky dějin, např. badatelskou výuku. Jeden den v týdnu věnuje svému doktorandskému studiu historie. S kapelou hraje skoro každý víkend, v zimě na zábavách a plesech a nyní na různých festivalech. Dcera (20) studuje dvě vysoké školy najednou – teritoriální studia na Fakultě sociálních věd UK a žurnalistiku, také na UK. Dříve také bubnovala, tančila, ale nyní na to nemá mnoho času. O víkendech provází na hradě Točník. Mladší syn (20) studuje Matematicko-fyzikální fakultu UK, takže je stále ponořen do výpočtů, analýz a programování. Výtvarnou tvorbou se tedy zřejmě nebude živit ani jedno z našich dětí. 

Jste iniciátorkou projektu Čímtačára, populární on-line výtvarné soutěže. Letos probíhá už 3. ročník. Jak vznikl nápad na tento projekt a čemu přisuzujete jeho oblíbenost? 

Skoro všechny nápady se mi rodí v hlavě, když se projíždím na koni po lese. S Čímtačárou to bylo stejné, v době covidových opatření a uzavřených škol jsem učila výtvarku formou autorských instruktážních videí na mém YouTube kanálu. Práce vytvořené na základě inspirace videem mi posílali nejen mí žáci, ale i jejich sourozenci, maminky, babičky – a mě došlo, že mají nejen potřebu tvořit, ale i se s tím někde pochlubit. Tak vznikl nápad on-line výtvarné galerie se soutěžní přehlídkou s kategoriemi pro děti, učitele, dospělé amatérské výtvarníky a osoby s mentálním handicapem.

Nyní máme vyhlášené vítěze 3. ročníku a počet zaslaných výtvarných prací rok od roku stoupá, přestože kamenné galerie už jsou otevřené. S nástupem inflace a obav z drahoty je stále těžší najít sponzory. Naštěstí pravidelným a štědrým podporovatelem soutěže je město Beroun, takže většinu cen pro vítěze pořizuji z městského grantu. Letos bylo do soutěže nahráno 3688 prací, jen ceny pro vítěze nás vyšly na 53.000 Kč, provozní náklady a čas věnuji ze svého. Obrazy se do galerie nahrávají elektronicky, originály zůstávají autorům, galerie je zpřístupní vždy a všem, obrázky si můžete nazvětšovat a každý návštěvník je může hodnotit. Obrázky si v galerii můžete vybírat podle filtrů, např. jen akvarely nebo krajiny nebo je výběr jen z vašeho města. V této praktické jednoduchosti a zároveň přístupnosti shledávám oblíbenost této formy soutěžní přehlídky.                                                                                          

Jaké máte plány na léto? Vyjíždíte ještě se studenty do plenéru?

V létě budu zkrášlovat a vylepšovat náš dům a zahradu. Budu jezdit na koni a chodit se psy po lese, číst. Sklízet a zavařovat, co se urodí. S audioknihou ve sluchátkách budu vařit a péct pro naše děti, které se budou doma vyskytovat častěji než ve školním roce. Na plenér vyrážíme se 34 studenty poslední týden prázdnin, takže to bude takový přelom mezi prázdninami a školním rokem.

Doporučila byste našim čtenářům nějakou výstavu, kterou by mohli navštívit během letních měsíců?

Výstava s názvem „Na cestě“ se koná v rámci festivalu Výtvarná Smetanova Litomyšl. Je to výstava tvorby nadaných studentů, kteří po dobu celého roku pracovali v projektu stipendijní akademie MenArt pod Nadací Magdaleny Kožené. Princip tvorby spočívá v tom, že mentor – známý výtvarný umělec, vede tandem učitel + žák a společně pracují na celoročním projektu. Já jsem měla tu čest, že si mě a moji studentku Justýnu vybrala do svého týmu ilustrátorka Galina Miklínová. Pod jejím vedením jsme pracovaly spolu s dalšími devíti tandemy z celé České republiky na víkendových soustředěních na pražské VŠUP. Výsledkem jsou ilustrované autorské knihy, kterými můžete na výstavě listovat, ale také si prohlédnout vystavené originály ilustrací, skicáků a všeho, co za rok tvorby vzniklo. Učitel tvoří spolu s žákem, ale také paralelně pracuje na svém vlastním projektu, takže součástí výstavy je i můj výtvarný koncept. Výstavu můžete navštívit ve Vile Klára v Litomyšli od 17. června do konce srpna 2023.

Na závěr naše tradiční otázka: Které tři knihy byste si s sebou vzala na opuštěný ostrov?

Já doufám, že bych na opuštěném ostrově konečně měla klid a čas napsat svou vlastní knihu. Ale pokud mám jmenovat tři knihy, které se mi výrazně zapsaly do mysli, pak tedy: Děti z Bullerbynu, Klub divných dětí a Cit slečny Smilly pro sníh.

Děkuji za rozhovor.

Autor rozhovoru: Michaela Škeříková

Fotografie: archiv MgA. Andrey Borovské