Nejsme jen knihovníci #1: Od učitele k učícímu knihovníkovi

Myslíte si, že knihovníci jen půjčují knihy? A že si celý den v práci čtou? Přinášíme cyklus Nejsme jen knihovníci, kde se vydáte do zákulisí knihovny a zjistíte, že opravdu Nejsme jen knihy! Jako první se představí náš nový kolega Vlasta Kerl, který se jako učící knihovník zaměřuje na spolupráci se školami a realizaci vzdělávacích aktivit.

Ahoj Vlasto, vítáme tě u nás v knihovně. Jaká byla tvá cesta před nástupem do berounské knihovny a co tě do sem přivedlo? 

Vystudoval jsem němčinu a dějepis a do roku 2018 jsem učil na střední škole. Pak jsem 5 let působil jako pracovník PR a propagace v berounském Muzeu Českého krasu. V knihovně jsem od února jako tzv. učící knihovník, nabídka tohle místo byla jako dělaná pro mě. Kromě toho, že tady využiju své zkušenosti, mě na práci v knihovně lákalo také to, že zůstanu součástí berounské kulturní komunity. A taky jsem od dětství knihomol, takže jsem tady jako doma.

Můžeš nám stručně popsat svůj pracovní den v knihovně?

Připravuji si nové programy k mediální gramotnosti pro žáky 2. stupně ZŠ a SŠ, rádi bychom tuto věkovou kategorii dostali do knihovny více. Podílím se taky na přípravách akcí pro školy, momentálně chystáme např. besedu Jaký byl Franz Kafka doopravdy nebo setkání se spisovateli v rámci básnického Festivalu Stranou. Převzal jsem taky projekt Virtuální univerzity 3. věku, který mě seznámil se spoustou skvělých lidí z Berounska. Takže dost sedím u počítače, ale zanedlouho budu víc s žáky a studenty.

Co tě zde nejvíc baví a naplňuje? A co naopak nejméně?

Mám rád lidi, ti mě baví všude nejvíc. 🙂 Mám štěstí na dobře namixovaný kolektiv spolupracovníků, kde se dobře komunikuje a pracuje. A taky návštěvníci knihovny jsou fajn, všimnul jsem si, že sem lidi chodí rádi a s úsměvem, jakoby za odměnu. Těším se, až budu mít víc besed s dětmi, tedy pardon, náctiletými. Ta úplně první byla skvělá (zdravím kluky – zámečníky z Hlinek) a natěšila mě na další. Obešel bych se bez administrativy, ale bez ní to holt nejde.

Krátce po nástupu jsi absolvoval stáž v německé knihovně v Magdeburku. V rámci jakého programu a jakého zaměření byla? 

Stáž jsem získal od Sdružení knihoven ČR, projekt byl financován Česko-německým fondem budoucnosti. Jel jsem se tam seznámit s jejich programy na mediální vzdělávání, kterých v Magdeburku nabízejí hodně. A jako vedlejší, neoficiální cíl jsem si stanovil, že okouknou každodenní chod tamní knihovny.

Překvapilo tě něco v magdeburské knihovně? 

Že mají poměrně novou čtyřpatrovou budovu v centru města a přesto tvrdí, že jim nevyhovuje. 🙂 Každopádně mě překvapilo jejich vybavení – bibliobus, různé seminární a přednáškové prostory, hudební knihovna, funkční replika knihtisku, půjčovna technických stavebnic, 3D tiskárna. A taky množství a spektrum akcí, které nabízejí. Zároveň bylo příjemné zjistit, že tady i v Německu jsou knihovníci příjemní lidé, které jejich práce baví.

Mohou se návštěvníci berounské knihovny těšit na zavedení nějaké inovace, kterou si v Magdeburku načerpal? 

Moc se mi líbila setkání se seniory na téma digitální technologie. Návštěvníci tam nejprve s pomocí lektora řešili své problémy, se kterými se setkali na internetu. Týkaly se bezpečnosti na internetu, nastavení chytrých mobilů, online reklamy, sdílení fotek apod. V druhé části jim pak  lektor přiblížil vlastní téma jako např. dezinformace, řetězové e-maily apod. Přišlo mi to velmi praktické, většina preventivních programů se dnes totiž zaměřuje na mládež, senioři jsou trochu opomíjenou skupinou, která ale v digitálním světe taky figuruje.

Jaký je podle tebe význam spolupráce mezi knihovnami a školami při mediálním vzdělávání mládeže?

Bez mediální gramotnosti dnes člověk těžko může plnohodnotně fungovat. Ve školách je to tzv. průřezové téma, měla by se objevovat ve všech předmětech. Učitelé na ní ale většinou nemají dost času, nebo se v tomto tématu necítí jistě. V knihovně dětem můžeme nabídnout programy, na které ve škole není prostor.

Jaká témata nebo oblasti mediálního vzdělávání tě nejvíce zajímají a proč?

Mě osobně nejvíc zajímá téma dezinformací. Naše společnost se kvůli nim rozpadá do paralelních světů, kde lidé žijí ve svých pravdách. Je to velké riziko, přestáváme si navzájem rozumět. Aktuální je taky téma duševní pohody v digitálním světě. Naše děti žijí v úplně jiném prostředí než předchozí generace. Nemůžeme jim technologie odpírat, musíme je i sebe naučit, jak s nimi fungovat a neztratit kontakt s realitou. Hodně mě taky baví témata jako propaganda a reklama, myslím, že i ta budou pro mládež zajímavá.

Kdyby byla možnost vyjet na další stáž, jaká je tvá vysněná destinace? 

Hmm, strávit nějakou dobu kdekoliv s místními jako jeden z nich, a ne jako turista, je vždycky hodně zajímavé. Kdybych si měl vybrat, tak asi Curych. Švýcaři vše co dělají, dělají dobře, tak by mě zajímalo, jak mají vymakané knihovny.

A na závěr naše tradiční otázka: jaké tři knihy by sis vzal na opuštěný ostrov?

• Thor Heyerdahl – Ve znamení Kon-Tiki (moje oblíbená kniha z dětství, hodila by se i jako návod, jak se dostat z ostrova).
• Jaroslav Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (oblíbená kniha z dospělosti, abych si tam trochu připadal jako v Čechách a abych se zasmál).
• …o té třetí váhám. Asi Bibli, na ostrově by byl čas přemýšlet nad každou větou.

Děkuji za rozhovor. 

Autor rozhovoru: Zdeňka Křivancová

Foto: archiv Vlastimila Kerla