Berounský odkaz chrudimského rodáka Pavla Papáčka

22. února 2023

Před 160 lety se narodil Pavel Papáček, jehož jméno už dnes zřejmě nikomu nic neříká. Nepatří k místním rodákům a mohlo by se zdát, že sedm let, které strávil v Berouně, není mnoho. Mohli bychom říci, že jako mnoho jiných přišel do Berouna, aby zde vykonával práci učitele. A byla by to pravda. Jenže by zcela nevystihovala šíři Papáčkova působení v našem městě.

Pedagog, překladatel, zeměpisec a historik Pavel Papáček se narodil 4. března 1863 v Chrudimi, do rodiny akademického malíře Josefa Papáčka. V témže městě navštěvoval obecnou školu i gymnázium, kde sice nepatřil k nejlepším žákům, ale projevoval se u něj zájem o dějepis a zeměpis. Poté nastoupil na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity, obor historie a slovanská filologie. Studium však musel dvakrát z finančních důvodů přerušit a nakonec nebyla přijata jeho disertační práce, kterou odmítl přepracovat.

Začal se živit jako učitel na obecných školách a později na školách měšťanských. Působil na několika místech po republice, ale protože stále chtěl pokračovat ve studiu, snažil se získat místo blíže Praze. A tak se v roce 1890 přestěhoval do Berouna, kde získal na přímluvu svého známého místo učitele na dívčí měšťanské škole.

Berounu po sobě zanechal dvě menší literární dílka. O sepsání průvodce Berounem Papáčka požádal předseda místního Klubu českých turistů. Knížka měla být vydána při příležitosti prvního turistického sjezdu v Berouně roku 1895. Papáček se tohoto úkolu ujal a vlastním nákladem vydal Průvodce po Berouně a okolí, v jehož úvodu píše, že k berounskému kraji přilnul jako ke své domovině. K sepsání druhého díla byl taktéž požádán, tentokrát purkmistrem a předsedou právovárečného měšťanstva. O pivovarství v královském městě Berouně vyšlo roku 1897 u příležitosti 25. výročí vystavení nového berounského pivovaru.

Během pobytu v Berouně napsal také knihu O předslovanské době v Čechách (1892), jejíž přepracovaná verze vyšla později pod názvem Keltové a Němci či Slované? (1902). Šlo o text jeho zmíněné disertační práce, ve které se snažil dokázat, že na českém území existovalo nepřetržité slovanské osídlení. Vycházel však z názorů, které v té době byly již překonané a jeho práce tak nebyla přijata.

V Berouně si ke svému základnímu platu přivydělával večerními hodinami v průmyslové škole, kam chodili živnostenští učni. S vyučováním neposlušných učňů však nebyl spokojený, a tak tuto práci ukončil, jakmile se mu začalo dařit přivydělávat si psaním. O berounské škole ve svých vzpomínkách uvedl, že tam byl dobrý kolektiv a učitelé trávili společně večery v hostinci, kde četli noviny a časopisy, které si společně předpláceli. Papáček patřil také mezi spolupracovníky berounského muzea.

Papáčkovo působení v Berouně skončilo roku 1897, kdy odešel do Prahy. Tam na něj ještě čekala funkce ředitele školy v Praze-Podolí, kde působil až do odchodu do penze. Za zmínku ještě stojí, že se zabýval praktickou kartografií a vytvářel plastické mapy. Vydal o tom dokonce teoretické poučení Jak hotoviti mapy plastické (1899) a Průvodce k nástěnné mapě republiky (1921). Působil také jako překladatel z ruštiny. Své první překlady uveřejňoval už ve studentském časopisu na gymnáziu a v roce 1900 převzal vedení edice Ottova nakladatelství Ruská knihovna. Pro Ottův slovník naučný vypracoval asi 1000 článků pod značkou Pp.  Zemřel 31. prosince 1930 v Praze.

Autor: Iva Stluková

Zdroje: