Serenáda

Tureckou literaturu skoro vůbec neznám. Ale tahle knížka mi vyrazila dech. Příběh rozvedené pracovnice istanbulské university a její seznámení s americkým profesorem postupně rozkrývá zapomenuté stránky dějin. Děsivá exkurze do dějin Turecka včetně masakru Arménů v roce 1915. Jedna babička se narodila jako arménská křesťanka, druhá babička jako krymská Tatarka. Unikla smrti jen o vlásek, když celý tzv. civilizovaný svět vydal Sovětům rodiny vojáků Krymské legie SS.

Kniha osvětluje tu kapitolu dějin Turecka, kdy jako země poskytovala azyl židovským profesorům německých a rakouských universit, a popisuje jejich vliv na modernizaci Turecka.
Do toho je zapojen příběh lodi Struma plné uprchlíků před jistou smrtí z Rumunska v prosinci 1941. Jak nazvat pány, britské diplomaty, kteří v dojemné péči o mandátní území Palestiny ve spolupráci s tureckými úřady navedly přeplněnou loď s porouchanými motory před torpedomety sovětské ponorky? Ze 767 lidí na palubě přežil jeden, ostatní zahynuli v ledové vodě 24.2.1942.

Kniha odkrývá vrstvy života v dnešním Turecku, jak přežívající kemalismus, tak i vzpomínky na starý Istanbul s jeho národními a náboženskými menšinami. Najdeme i narážky na zaostalý venkov, plný přežívajících islámských zvyklostí.

Doporučuji tuto knihu těm, co nadávají prezidentu Benešovi za to, že nechal unášet naše ruské spoluobčany ruskými rozvědkami. Těm, co hořekují nad osudem banderovců po jejich průniku do Československa.

Zkrátka, Evropa občas bývá zobrazována jako dáma. Jenže pod kůží staré dámy se skrývají hluboké vředy, jen obtížně skrývané líčením. Jen občas se vlivem okolností vyvalí starý hnis na povrch – Bosna, Kosovo, Ukrajina… Přestaňme blbnout!

ZÜLFÜ, Livaneli. Serenáda. Praha: Mezera, 2012. 336 s. ISBN 978-80-87148-33-4.