autor: Ivo Stehlík.
Jedna z mých oblíbených knih, ke které se stále vracím. Drsný a zároveň něžný životní příběh apačského náčelníka Geronima, který nechtěl nic jiného, než žít v klidu. Musel ale celý život bojovat, aby si uchoval svoji svobodu a duchovní sílu. Máme před sebou portrét člověka, jehož vhled do duchovní podstaty bytí, obrovská vůle a strhující charisma by z něj udělaly mimořádnou osobnost v jakékoliv společnosti. Jeho tragédií nebo možná triumfem bylo, že se narodil v prostém wikiapu uprostřed amerických hor.
CARTER, Forrest. Odvedu vás do Sierry Madre ; 2. vyd. Praha : Synergie, 1996. 232 s. ISBN : 80-901797-7-0,
Forrest Carter nenapsal příliš mnoho knih, ale obě, které byly přeloženy do češtiny, mají právem nemalý okruh příznivců. Druhou knihou je Škola Malého stromu.
CARTER, Forrest. Škola malého stromu : skutečné události. 2. upr. vyd. Praha : Kalich, 2000. 158 s. ISBN : 80-7017-433-1 :
ukázka:
… „Jednou,“ začal pomalu vyprávět, „mě otec poslal, abych běžel k hoře. Ústa jsem měl suchá a popraskaná, jazyk napuchlý žízní. Přiběhl jsem k čirému potůčku, který padal po skalách. Chtěl jsem vběhnout do vody a hltat ji, aby žízeň rychle ustala. Ale neudělal jsem to. Lehl jsem si vedle, dotkl jsem se vody rty a těšil se z jejího chladu. Trochu jsem usrkl a cítil jsem, jak se mi převaluje v ústech a v mysli, i můj duch cítil tu sladkost. Neměřil jsem čas. Jak dlouho jsem tam ležel? Nevím. Možná celou roční dobu, možná chvíli, možná deset ročních dob. Ale nepočítal jsem je. Tak to bude s mým duchem pořád. A napadlo mě,“ řekl Gokhlayeh, „že někdo by se mohl u takového potůčku narodit a prožít vedle něj celý život, a jeho duch by nikdy nepoznal, co můj. Možná, že by to svému duchu nedovolil poznat, i kdyby žil vedle toho potůčku sto let.“ …
…Morrow křičel drsně do větru: „Kupředu! Kupředu!“ Vlevo někdo zaječel: „Ne! Ne! Zpátky!“ Byl to Tom Horn, ale jeho výkřik zanikl v ryku jezdců.
Geronima a Naicheho dělilo od úkrytu pod nízkými duby téměř sto metrů. Za nimi vějířovitě vyrazili zvědové ve snaze omezit jejich únikovou trasu na přímou čáru. Koně nabírali rychlost a kopyta hřměla o zem. Rychle dvojici dojížděli. Vojáci začali vítězoslavně křičet a střílet do křoví po uskakujících přihrbených mužích. Gejzíry písku vylétávaly nalevo, napravo, těsně za nimi…teď před nimi. Náskok se zkracoval. Ti dva se k doubí nedostanou.
V okamžiku, kdy se už koně s nataženými krky hnali plným tryskem, zvedla se zpod stromů mrazivá palba: rychlá, ukázněná palba bez přestávek. Polovina bojovníků skrytá za kmeny nabíjela, zatímco druhá polovina střílela. Bylo to vražedné. Tři zvědové byli okamžitě sraženi na zem. Kůň pod kapitánem Beyerem klopýtl, ztratil rovnováhu a shodil Beyera dopředu. Jeden z vojáků zaječel a sletěl pozadu mezi křoviny. Dva koně s chropotem klesli a strhli zvědy pod sebe. …
