Muž, který rozumněl hadí řeči

Lada Schovánková

Někdy mám pocit, že jsme jako lidstvo zapomněli určité dovednosti, které ovládali naši dávní předci, a které jim umožňovaly žít v symbióze a vzájemném porozumění s přírodou. Zapomněli jsme je díky změnám ve způsobu života a tím jsme zároveň ztratili jisté schopnosti, které už v dnešní společnosti zkrátka nepotřebujeme. A tak se nám příroda stále vzdaluje a my už ani nevíme jak se k ní máme chovat. Řešíme nesmyslné spory, konflikty, problémy a při tom nám stále “něco” důležitého uniká….

Kniha Muž, který rozuměl hadí řeči nás zavede do Estonska 13. století, kde žijí lesní lidé, do jejichž života však zásadně zasáhne christianizace. Na pozadí příběhu lesního chlapce Leemeta tak autor zobrazuje spor dvou světů, dvou kultur, dvou jazyků, naprosto odlišných způsobů života a zcela odlišných hodnot.

Lesní lidé žijí odpradávna v naprostém souznění s přírodou. Nástrojem, který jim toto umožňuje, je hadí jazyk. Řeč, kterou ovládají všechna zvířata a s jejíž pomocí je mohou lidé ovládat. Někteří lesní lidé se však již nechali zlákat novým světem a odstěhovaly se do vesnice, kde hadí jazyk postupně zapomněli, čímž se přírodě vzdálili. Leemet je jeden z mála lesních lidí, kteří zůstávají věrní tradičním způsobům, perfektně ovládá hadí řeč a jeho nejlepší přítel je zmije Ints. Vesničané, zarputilí křesťané, jsou zde zobrazeni v podstatě jako hlupáci. Slepě věří v nesmysly, kterými je krmí mniši a vrchnost, a oddávají se takovému způsobu života, který jim přikazuje víra v Boha. To vše v přesvědčení, že je to tak “v módě”, protože takhle to chodí v dalekých zemích a oni přeci nejsou jako ti zabedněnci z lesa. Jejich počínání tak vede až k nesmyslnému vymření jednoho národa.

Leemet si je vědom hlouposti a pověrčivosti vesničanů a ví, že to on na rozdíl od nich vládne skutečně hodnotnými znalostmi a dovednostmi. Zároveň však ví, že je posledním člověkem, který tyto schopnosti má. V jednom však vidí shodu. Uctívání Boha je stejný nesmysl jako víra v pohanské lesní duchy. Stále jde o to samé, jen v jiné podobě. Cílem je strašit lidi. Křesťanství páchá stejné zlo jaké rozsévá pohanský žrec Ülgas. Přesto se nový způsob života vesničanů zdá být tak nesmyslný až se nabízí otázka, jak k tomu mohlo vlastně dojít? Proč se vesničané lopotí, aby mohli upéct chleba, když mohou jíst maso? Proč se za zvěří často zbytečně honí, když pomocí hadí řeči ji mohou snadno přivolat až k sobě? Proč chtějí zabít Intse a další hady, když lidem nijak neškodí?

Neskutečné kouzlo místy až magickému vyprávění dodávají starodávní lidoopi, vyšlechtěná veš velikosti člověka, děda s jedovými zuby, větrověd chytající větry či bájná Drakóna.

Není to jen úžásně čtivý příběh osamoceného člověka, ale také skryté poselství, které je aktuální i v dnešním světě.

autor příspěvku: Iva Stluková

Muž, který rozumněl hadí řeči

 

 

 

 

 

 

 

 

 

KIVIRÄHK, Andrus. Muž, který rozuměl hadí řeči. Zlín: Kniha Zlín, 2011. 1. vyd. s. 381. ISBN 978-80-87162-78-1.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>