Kníže z mlhy

Španělsko, 1943.

Rodina zajištěného hodináře se díky obavám z nastupující války stěhuje z města do pobřežního městečka. Strach z ozbrojeného konfliktu se rázem mění ve strach z domu, který má podivnou minulost a kde straší. Tolik o ději.

Kníže z mlhy je vyprávění, ze kterého mám velmi podobný pocit jako z filmového hororu Johna Carpentera „Mlha“. Odpusťte mi, že srovnávám papír s celuloidem, ale hovořím zde především o pocitu.

Má to být kniha pro děti. Asi jsem ještě naivnější než dítě, ale neměl jsem daleko k tomu, aby se mi o ní zdálo. Co bude asi po přečtení prožívat dítě, když mě, dospělého člověka, její obsah tak nějak podivně děsí? Myslím, že tvrzení, že se jedná o knihu pro děti, je omyl. Kupříkladu na straně 33 jsem náhle pocítil tak nepříjemné mrazení v zádech, že jsem knihu zabouchl a vrátil se k ní pro jistotu až druhý den, za denního světla.

Jako by celé dílo bylo prostoupeno mlhou, prohnáno nějakým filtrem, přepsáno optikou rybího oka. Jasné vize našeho světa občas vystoupí na povrch, ale pak se opět rozostřují, mizí. Tak se tenhle kus blíží od beletrie kamsi k básni, ale skomírá na půli cesty, kde se převrací v horor.

Realita zde přechází v sen a sen v realitu. A je to sen značně negativní. Komorní příběh, odehrávající se v přímořském městečku, které na první pohled vypadá jako jeden velký panel vláčkodráhy, je tajemný, záhadný a děsivý. Není to děs a hrůza, jaké se někdo snaží vyvolat naturalisticky popsanými výhřezy vnitřností a otevřených zlomenin. Je to něco, co se odehrává hluboko uvnitř, jakési lechtání kdesi v podvědomí. Vůbec bych se nedivil, kdyby se v textu objevovaly detaily, které se týkají autora osobně. Vzpomínky na dětství, podivná směs fobií nejrůznějších druhů. To vše možná právě proto, že se jedná o autorův debut.

Jak Carlos Ruiz Zafón přiznává v předmluvě, v dnešní době si uvědomuje, že má kniha jisté trhliny, jenže při úctě ke své prvotině na ní nehodlá nic měnit. Na tom něco bude, neboť jistým „zracionalizováním“ by tato novela mohla ztratit cosi ze své podivnosti a bizarnosti. Nicméně drobné proškrtání by knize neuškodilo, pouze by jí dodalo na dynamice, které se v některých místech nedostává. Přes jistou rozvláčnost ale autor nevysloví všechno. Spoustu věcí nevysvětlí, nechává příběh probíhat a pohupovat se na vratkých vlnkách imaginace. V některých okamžicích se na úkor toho vytrácí logika a některé zásadní otázky, které se čtenáři vybaví v průběhu čtení, nechává bez odpovědi.

Dílo nehodnotím jako extrémně dobré, ani jako extrémně špatné. Dle mého názoru se jedná o kuriozitu, o knihu, která je jiná než běžný spotřební materiál. Jakási Pipi Dlouhá Punčocha, řezaná Kingovou Carrie. Je to kniha pro děti, která pojednává o smrti.

Takže, děti, dobrou noc. A možná se předem domluvte s mámou, jestli byste nemohly jednou výjimečně přespat u ní v ložnici.

RUIZ ZAFÓN, Carlos, 1964-. Kníže z mlhy. Vyd. 1. Praha : CooBoo, 2013. 192 s. ISBN 978-80-7447-406-4.

autor příspěvku Milan Štajer
Hodnocení: ***