autor: Ivo Stehlík.
Můj kamarád Roman Szpuk, který je čtenářské obci znám hlavně jako básník, tentokrát napsal, jak sám uvádí, lyricko-meteorologické prózy. Roman je milovníkem silných okamžiků. Často za největší sloty, kdy by člověk příslovečného psa ven nevyhnal, vyráží večer z Vimperka na Boubín, aby čelil počasí a přečkal noc spolu se zuřícími živly. Zážitky, které se do něj zasekávají jako rány šumavských dřevorubců, přetavuje svojí básnickou imaginací a výsledkem jsou prózy, které věrně zobrazují nálady a charaktery počasí, přírody i lidí. Hlavními hrdiny knihy jsou Šumava a její neustálé proměny, ale tu a tam narazíme i na rázovité lidské postavy. Věčný rozervanec Roman napsal jednu ze svých nejlepších věcí, ve které vzdal hold milované Šumavě.
ukázka:
… Bleděmodře svítá. Vycházím po schůdkách nahoru. Nesu si svůj vichr vzhůru, nebo se tu s vichrem střetávám? Mračna během kuropění prořídla, s blížícím se sluncem však opět houstnou, letí kolem mne a vzduch, který pokryl špičku věže průsvitnou námrazou, mi vniká až na kůži. Na východě září srpek měsíce. Vzdálená mračna jsou příběh, který si kdosi vymýšlí, anděl letí jinudy zdánlivou nehybností, ale do skutečného děje vstupuji zde. Abych rozehnal křídla tísně, rozrazil stěny obydlí nočních duchů, piju na ex deci vodky. Alkohol útočí na oslabený mozek, rozsvětluje vnitřní chodby a vichr se dal do tance. Svými výpady mi ukazuje v trhancích letících mračen partituru a prozrazuje mi, že tato skladba je připsána mně. Rozkročen zvedám obě ruce a z můstku věže křikem oznamuju nástupy jednotlivým skupinám par. Húúú, teď vy tam vlevo, pořádně, forte! A vpravo také. Míjíte věž, tedy škvírou mezi mnou a vámi ať proběhnou v protivětru dívky smyčců s rozpouštějícími se copy! Nenechte je usednout na obzoru! Ať se nestydí! Roztrhněte jim šat na hrudi. Plašte mlhu, která je právě teď úplně halí. Rozbaluje se, aby se z ní vyloupla další zabalená mlha, další zapečetěné chuchvalce. Sotva popadám dech, nevidím nic a nikam! Jsou to zlomky sekund, kotle víří, zasekávají se ozubená kolečka námrazy a hned húú húú. Toto démonické dvořanstvo obklopující neviditelného, toto bílé havranstvo vypuštěné z archy záobzoří! Tu stříh! Jak daleko vidím! …
SZPUK, Roman. Chraplavé chorály : (lyricko-meteorologické prózy 2000-2012). Roman Szpuk. Vyd. 1. Volary : Stehlík, 2013. 165 s. ; 978-80-86913-11-7.