autor: Ladislav Pecka.
Není snad pitomější píseň než o tom, jak stařičká máti Čechie tahá pluh na Bílé hoře a vyorává stará práva. Teprve až nebude moci, Sokola zavolá.
Jak typické pro českou politiku. Nejdřív naši předáci něco spískají (husitské války, defenestraci místodržitelů 1618, zahraniční politiku mezi válkami, přimknutí se k dubisku na východě, Pražské jaro, plyšák- dodejte si dle libosti) a potom následuje reakce na tyhle záležitosti. A rázem je všechno jinak. Většinou na to pak Čechové reagují systémem – my nic, to voni. Jednou jsou voňové Habsburci, jednou prezident Beneš, sudeťáci, Rusové, katolíci, protestanti – opět si dodejte dle libosti.
Všem, kterým se tenhle systém – my nic, my muzikant – nelíbí, doporučuji knihu předního francouzského historika. Autor pohledem zvenčí měří příčiny a důsledky událostí, jež se odehrály v srdci Evropy mezi lety 1618 a 1620. Popisuje, jak a proč se schylovalo k první větší bitce třicetileté války. Přitom v měřítku pozdějších bitev pouhé šarvátky – během dvou hodin bylo hotovo. Slepenec bídně placených vojáků českých stavů prohrál bitvu. Nic by se nestalo, kdyby česká stavovská honorace byla jednotná.
Při čtení knihy mne napadlo: Není ona vlastně příčina porážky v tom, že čeští předáci se usilovně víc než válce věnovali úsilí neplatit daně? Co mi to ksakru jen připomíná? Jakýpak je tedy rozdíl mezi českými stavy na počátku století sedmnáctého a českými stavy století jedenadvacátého?
Výsledkem neochoty platit daně bylo drastické vydrancování země, úbytek obyvatel, válečná zvěrstva všeho druhu. A pravda, nikde jsem nečetl sebekritiku těch, co prohráli. Zda-li si Komenský, Anhalt, Šlik, Budovec, Jesenský a další alespoň před smrtí řekli?: “To jsme to zvorali?”
CHALINE, Olivier. Bílá hora. Vyd. 1. Praha : Karolinum, 2013. 563 s. ISBN 978-80-246-2396-2.