Vzpomínky na knihovnu

Home Výročí 120 let Vzpomínky na knihovnu
Když jsem chodila do berounské knihovny…

Když jsem chodila do berounské knihovny jako čtenářka, rozčilovaly mě situace, kdy knihovnice nenašla knihu, kterou jsem chtěla. Já pak odcházela domů s nepořízenou. Když se to stalo už poněkolikáté, začala jsem si říkat: „Co je tohle za bordel?! Proč si v tom sakra neudělají pořádek?!“
A teď se mi to vrací. Sama jsem v pozici, kdy musím čtenářům občas říci, že jsem knihu nenašla, jelikož knihy se zkrátka ztrácejí, schovávají a zapadávají, ale někdy také nenadále objevují :-) (knihovnice)

Je to již téměř 70 let…

Je to již téměř 70 let, co mě moje maminka přivedla poprvé do knihovny v Berouně. Byli mi tehdy asi čtyři roky. Dostala jsem první legitimaci, na kterou jsem byla moc hrdá. Samozřejmě to byly pohádky, které jsem si tehdy půjčovala… (celý text – vzpomínka čtenářky Margity Procházkové)

Vzpomínek na knihovny by vyskočilo…

Vzpomínek na knihovnu by vyskočilo několik. Pamatuji si, jak jsem se jako studentka střední školy vyloženě bála chodit do sekce odborné literatury. Měla jsem pocit, že tam mohou chodit jen vysoce inteligentní lidé. Takže jsem se jen toulala mezi regály beletrie…. (celý text – vzpomínka knihovnice)

Přistěhovala jsem se z Prahy…

Přistěhovala jsem se z Prahy do Králova Dvora asi před patnácti lety a brzy na to jsem začala navštěvovat s malým synkem dětské oddělení knihovny v Berouně. Bylo to asi poprvé od jeho narození, co jsem měla chvilku času si sama číst. Chlapec byl zaujatý svými knížkami nebo hračkami v dětském koutku a já jsem si užívala první minuty klidu na vlastní četbu. (celý text – vzpomínka knihovnice)

Tato moje vzpomínky bude pravděpodobně nejstarší…

Tato moje vzpomínka bude pravděpodobně nejstarší, protože spadá do třicátých let minulého století. Netýká se ovšem knih, ale budovy Duslovy vily, v níž tehdy knihovna sídlila.  Jedna ze dvou knihovnic byla totiž moje tetička paní Karla Štembergová, která s námi bydlila, a často jsem ji byla v knihovně navštívit. (celý text – vzpomínka čtenářky Vlasty Bartákové)

Moje vzpomínky na berounskou knihovnu jsou úzce spojeny

Moje vzpomínky na berounskou knihovnu jsou úzce spojeny s dokonalou krásou Duslovy vily. Její interiér naplňoval obdivem děti, které se narodily a vyrůstaly ve skromných, kamenných domcích v uličkách, přilehlých k městským hradbám. Návštěva knihovny byla pro ně svátkem, ale pro mne i určitou výsadou. V 30. letech naší první republiky zajišťovala domovnictví v Duslově vile rodina Círalových a jejich dcerka Libuška chodila nás tři sourozence tak zvaně „vozit“, čímž se postupně a na dlouho stala členem naší rodiny. (celý text – vzpomínka Heleny Urbánkové)

Máte také nějakou svoji vzpomínku? Poprvé v knihovně? Milé setkání? Nepříjemná situace? Něco, co zahřálo? Událost k naštvání?
vzpominky_plakat