|
Letos se u nás v berounské knihovně konala již pátá Noc s Andersenem. A jak probíhala? Program byl vskutku nabitý.
V 17,30 hodin jsme se společně přesunuli do Klubu OKO, kde pod vedením paní Šárky Jelínkové děti vyráběly smaltované šperky, které si pak odnesly domů. Pak jsme se vrátili do knihovny a prostě museli nasytit vyhládlá bříška.
No a mezitím se v tajnosti připravil Pavouk, loutkový soubor z Nižbora, který dětem zahrál hru Lucifer a Barnabáš. Takže v 19,30 za ohně a čmoudu přišli mezi nás čerti!
Ti si nakonec žádné zlobivé dítko neodnesli a všichni se tak mohli zaposlouchat do poutavého vypravování zvěrolékaře pana Petra Douši, které následovalo. Děti zaujal poutavým vyprávěním o léčení domácích zvířátek, tak i o léčení slonů, hadů, velbloudů či želv. Děti se také podělily o své zážitky se zvířátky, a protože se jim povídání s panem doktorem moc líbilo, škemraly, aby s námi zůstal v knihovně přes noc.
Děti však již čekal další program. Po desáté hodině večerní jsme se oblékli, rozsvítili lampióny a za rázného kroku a hurónského zpěvu jsme se vydali na berounské náměstí. O tajích a historii jeho zákoutí poutavě povyprávěla kolegyně Lída Švecová.
Naše putování po náměstí skončilo u Muzea Českého krasu, kde nás již očekávala jeho ředitelka, paní Karin Kriegerbecková. Děti si prohlédly středověkou studnu v konírně a původní sochu Jana Nepomuckého, která stávala na náměstí.
Pak jsme se vydali k horní bráně, kterou jsme prolezli, jak se tak říká, od půdy po sklep. Děti si poslechly vyprávění kolegyně Mirky Karczmarkové, jejíž rodina ve věži bydlela.
Pro děti bylo těžké představit si život bez mobilních telefonů, kdy uhlí a voda se nosila v putnách a místo pokoje vytápěného elektrickým topením žít v místnosti, kde podlahu k ránu pokryje jinovatka a pára stoupá od úst.
Z věže jsme se vrátili do knihovny již celí ucaprtaní a unavení. A tak už následovalo jen do pyžámek, umýt a poslechnout si pohádku před spaním. A jakou? No přeci od pana Andersena.
Fotografie:
kniknutím na náhled se fotografie zvětší
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |